Začnu asi klasicky. Nedaří se. Tedy tak jak bych si představoval. Zkusil jsem jezevce s Vaškem v úterý. Ráno jsme vykosili plochu kolem nor, večer zasedli. Ve 20:30 jezevci vylezli do zapadajícícho slunce ale patrně se jim nové prostředí nezdálo, příliš se nezdrželi a zmizeli. V neděli jsme to jeli zkusit opět, i s Honzou. No a když je s námi někdo, kdo to má dál než 15 km, nedaří se. Jezevci krátce vykoukli z jiného vsuku až pozdě večer, nestihlo se nic.



Po ránech jsem se toulal převážně po pasekách. Ty jsou letos často extrémně zarostlé díky počasí - světlu i vlhku a také díky odstínění těžbou okolních smrků. Občas se něco poštěstilo, ale nic světaborného.



V pátek jsem sám zkusil další čekanou u jezevčího hradu. Nic se nedělo, už jsem se pomalu balil, když za šera vykoukly dvě bílé hlavy z levého, špatně fotitelného vsuku. Extrémní expoziční hodnoty nedovolily nic pohyblivého, dlouho jsem se načekal než se něktrý ze tří mladíků zastavil na pár chvil. Pár dokumentů tak vzniklo. Hezká scéna byla, když jsem odcházel. Myslel jsem, že jezevci zmizeli někde v okolí v travinách a najednou koukám, když jdu loukou pod remízem, jak mě sledují tři zvědavé hlavičky z kotle nory. Krásně se za mnou otáčely, hezky synchronně, to by byl snímek!



Poslední rána se mi také daří setkání s divočáky. Ovšem nedaří se mi je fotit. První setkání bylo v lese, kde se jen těžko za bídného světla dala fotit pohybující se tlupa, která navíc brzy dostala můj vítr.


Příští ráno mě opět překvapilo setkání s bachyní a selaty. Před 9. hod jsem sešel z lesní asfaltky ke kraji lesa abych se podíval, zda tam někde neobjevím štěňata psíků, která v těchto místech včera viděl kolega. V trávě v mokřině stále něco šustilo, kymácely se stvoly vegetace. Ovšem místo maličkého psíčka zjevila se velká bachyně. Ovšem jak jinak, za keři, ve vysoké trávě apod. Ale fajn zážitek to byl.



No a posledním úlovkem je večerní srnec z Doliny, který přišel ke kazatelně na obilí, které sypou myslivci pro lov divočáků. Než jsem se ho dočkal, užívali si s Ketynou pohodu večerní čekané, pozorovali stehlíky a lovící poštolku, no zkrátka relax



No a to je vše přátelé. Jen ještě doplním, co jsem viděl a vůbec nefotil. Tak třeba v bukovém lese běžela po silné větvi ležící na zemi v trávě kuna. Nešla zaostřit, seskočila a běžela přímo ke mě, zastavila se metr přede mnou - nešlo zaostřit! A nakonec v kraji paseky koukám, divný pařez a pohnul se nějak. Na 30 kroků na mě kouká lišče slunící se na pařezu. Než se dostal hledáček k oku, bylo fuč. Tož takhle to já letos mám...