Co s úterním dnem? Včera jsem byl předělat újeď a tak ji nechám pár dní v klidu aby si případní návštěvníci zvykli. A jít do lesa na šoulačku po obměku a následném přimrznutí by asi moc smyslu nemělo. Křupe to, ba přímo praská pod podrážkama. A tak jsme vzal za vděk pozváním od Tondy na ranní pokus s jeho srnečkami. V hlavě mi utkvěl nápad, že bych rád pořídil nějaký snímek srnčího i s Tondou v jednom záběru. Uvidíme, co na to hospodář. O půl deváté parkuji u cizí chalupy o 200 m dál, to proto, aby zvěř nerušila přítomnost cizího vozu před "domácí" chalupou. Zvoním, klepu, nic. Sejdu dolů za barák k hospodárce. Koníci zvědavě vystrkují hlavy, ale všimnu si, že v kotci chybí Lovek. A už vidím čerstvé šlépeje po ochozu k velkému otevřenému seníku. Aha, kluci šli asi pro seno pro koně. Hladím Haflingy a čekám. Nikde nikdo. Vydávám se po ochozu k seníku, tam není ani noha. A stopy vedou dál do olšiny. Tož nevím. Vracím se a z dlouhé chvíle fotím koňskou dvojičku.

Když už se mi zdá čekání dlouhé, zkouším telefon. Většinou ho má Tonda doma v kuchyni, ale tentokrát mám štěstí a zvedá ho. Stručně mi vysvětluje, že musel hledat psa ale už je kousek od chalupy. Za pár minut už je vidím na silničce.

Hned se dozvídám jejich ranní příběh. Tonda střílel na prase, nějaké neduživé loňské sele a to nezůstalo v ohni. Tak vzal Lovka na dosled. Za pár minut fousek sele dohledal zhaslé, trochu ho pocuchal a zmizel. Pod rozcestím se totiž u jedné z chalup hárá fena. A tak si tam páníček musel pro kamaráda dojít. Zajímavý byl ale samotný průběh lovu. Včera ráno totiž, když šel hospodář pro seno do onoho otevřeného seníku, zvedla se kupka sena a vyběhl divočák. Proskočil mezi žbrdlením a zmizel v lese. Dnes ráno, když Toník vyšel ven, zjistil, že je převrácený kyblík s ovsem na zápraží, dole u kotce a u koní našel čerstvé stopy malého divočáka. Skočil pro pušku a šel najisto do seníku. A opravdu odsud opět vystartovalo prase. V olšině ho ale dostihla kulička. A dál už víme jak to bylo. No ale teď už šup na to srnčí. Tonda vzal kyblík ovsa, já se usadil před verandou a mohlo se začít. Jako obvykle zaznělo okolím hlasité "mali mali" a "tak poďte" a už se to v kraji lesa počalo hemžit. Jenže Tonda nějak nečekal, a jakmile první dvě srnčata vyklusala na loučku, zmizel mi ze záběru. Od prvního zavolání do příchodu zvěře uběhla jediná minuta! Nedá se nic dělat, budu fotit jen zvěř bez Tondy.

Ke korýtkům postupně přišla kromě srnčat ještě srna a dva srnečci. Co ale bylo neuvěřitelné, Tonda z dřevníku vedle verandy v klidu rovnal dřevo do koše a srnčí ho naprosto ignorovalo. Vzdálenost je to asi 15 m. Dvakrát kolem mě prošel se dřevem a srnčí stále bralo oves z koryt. Požádal jsem ho, jestli by nezkusil ještě jednou vyjít na louku. Neochotně, prý "starého vola chceš fotit?" to udělal, srnčí odskočilo do kraje smrků. Zavolal, klepl lopatkou ale srnčí už ven nevytáhl. To postávalo mezi kmeny a čekalo.

Jakmile ale počal scházet břehem k silničce, už se srnčata hnala ke korytům. Škoda.

Tak jsem ještě nafotil pár snímků, ale k dobré fotce můj čelní pohled nebyl ideální. Ideální by byl k tomu, abych dostal do záběru zvěř i Tondu. Bohužel.

Jakéhosi leknutí a odskočení zvěře jsem využil k odchodu ze scény. Ještě totiž bylo na programu odtažení ranního úlovku z olšiny k chalupě a slavnostní fotografování, na to si Tonda vždy potrpěl! Tož tohle jsem mu milerád dopřál. No, takové neobvyklé ráno to bylo!