Poslední měsíc v roce nám nabídl rozmanitost co do počasí. Mé lovecké snahy se lehce utlumily, nemusel jsem již denně do revíru pracovně a tak jsem si vybíral jen takové chvilky, kdy to počasí dovolalovalo a kdy se mi chtělo. Když jeden nemusí, pozná jak rychle zleniví :o) Párkrát jsem se pokusil našoulat muflony v čerstvém sněhu. Moc se nedařilo a byla to většinou jen krátká setkání, kdy jsem tlupu musel pracně hledat a vždy mě zvěř odhalila dříve, než bych potřeboval k pohodovému fotografování.

Procházky obvyklými mufloními stávaništi se míjely účinkem velmi často, tlupa z podzimu se roztrhala a po revíru se toulala v malých skupinkách. Doufal jsem i v to , že se mi podaří najít i jinou zvěř, ovšem to se příliš nestávalo. Vysoká byla podle stop zašitá v centrální velikánské mlazině stejně jako divočáci. A tu opouštěla zvěř za tmy a za tmy se vracela. takže jsem byl rád alespoň za těch pár setkání s muflony a zcela výjimečně se srnčím.

Když už sníh držel v půli měsíce pár dní trvale, vyrazili jsme s Vaškem na Podlesí k Tondovi. Tam byla reálná šance na srnčí, které údajně už chodilo na krmeliště u Tondovy chalupy. Tonda nás vřele přivítal a ihned běžel nasypat do korýtek a zavolat na své svěřence. Bohužel toto ráno nám nepřálo. když už po čase srnčí z lesa přišlo, zastavil před chalupou osobák a to zvěř odehnalo.

A tak zase následovalo pár vycházek do mufloních lokalit s nevalným úspěchem.

Dva dny pře Vánocemi jsem zkusil štěstí a vyrazil k Podlesí odpoledne. Do oběda poprchávalo a jakmile prokouklo trochu světla mezi oblačností, vyrazil jsem v naději, že třeba na Podlesí místo deště sněžilo. Ale mýlka! S příjezdem do podhůří se z nebe počaly valit provazy vody. Přesto u korýtka v lijavci stála jedna srna. Dovolila mi jednu sérii snímků a odběhla.

Po Štědrém dni zase nasněžilo a já musel vyrazit opět na Podlesí. Tentokrát neohlášeně a proto jsem se s Toníkem potkal na rozcestí, když kamsi odjížděl. Mávli jsme na sebe na znamení, že o sobě víme a já v pěkném zimním ránu opět stavěl stativ na konci smrčkového pásu u silničky. A tentokrát to konečně klaplo. Na louku ke korýtkům brzy vyběhla srna se srnčaty a srnec. Tak jsem si konečně zafotil, bylo to moc fajn pokoukání.

Cestou domů zasněženou krajinou mě upoutala skupinka srnčího na ozimu a tak jsem vystoupil, abych se trošku prošel. Ale plazit se do hloubi pole se mi fakt nechtělo.

Den před Silvestrem se ještě našel čas na krátkou pochůzku revírem, ovšem setkání s partou muflonů bylo zhrzeno šikovnou muflnkou, která hlídala v kraji mlaziny a já ji zpočátku přehlédl. Nevadí, i tak to byl bezva okamžik.

Ani na Silvestra jsem neodolal a šel krátce se psem na procházku lesem nad loukami. Už pár týdnů jsem tady muflony neviděl, proto mě při výstupu z lesa na louku překvapila skupinka sedmi kusů. Bohužel vítr mě ihned prozradil, proto vznikl jen jeden snímek. Ten poslední roku 2018.

Když budu stručně rekapitulovat uplynulý rok, myslím, že jsem dostal spoustu šancí na focení a vůbec setkávání s naší krásnou divokou zvířenou. Kdyby to v tom dalším roce bylo podobné, vůbec bych se nezlobil!