Je neděle odpoledne a už se mi zdá dlouho, kdy jsem byl naposled venku. V pátek s Moukou na horách, v sobotu večer se psem v revíru. To mi Ketyna zradila vysokou v pasece na večerním slunku, myslel jsem, že ji pověsím za ušiska na strom. Ráno jsem konečně pospal a tak jsem se těšil na večer do míst včerejšího setkání s jelení zvěří, tentokrát bez té malé černé bestie. Cestou potkávám šéfa, jde na srnce, má poslední možnost, je posledního září. Jde na kopec, já pokračuji dál a šoulám opatrně do paseky. Ale dnes, jak jinak, není mezi trsy vysoké trávy žádný hřbet zvěře. Chvíli čekám, ale ne dlouho, táhne mě to do míst k makadamce. Navíc mě podráždí esemeska od šéfa, že právě viděl dvanácteráka s laní. Projdu tedy pod pasekou mlazinami, zradím bohužel nějakou holou v nepřehledném houští a přecházím přes mokřiny k makadamové cestě. Opatrně na ni vycházím a rozhlížím se po okolních pasekách i porostech. Vpravo v malé houštince zřetelně slyším nějaké silnější lámání, jistě je tam zvěř. Opatrně postoupím ještě pár kroků a upřeně hledím do asi 130 m vzdáleného porostu. A jo, cosi se tam pohnulo, ve skulině. Muflon. Mladý beran stojí a kouká, vidím jen siluetu proti žluté přesvětlené pasece. Napětí opadá, vysoká to není. Nicméně zaklekám na cestu pro případ, že by se muflon, nebo snad mufloni, vydali přes makadamku. Ale naráz rachot vlevo v olšině! Jen bezmocně sleduji, jak mezi stromy kluše poměrně silný jelen, korunový. Odbíhá olšemi k velké mlazině, nemám šanci ho vůbec dostat do hledáčku. A hned rachot zprava. Aha, mufloni asi běží k cestě. Nakouknu z podřepu a ..do prčic! Přes cestu přesazuje mladý jelen. Snažím se ho chytit do hledáčku, hodím pár snímků, je to fofr. Zpomaluje u smrkového zmlazení, tak ještě jeden záběr než zmizí. Ale není hotovo, slyším stále nějaký pohyb. Další jelen! Další mladík, běží stejnou trasou jako předešlý, jen rychleji. Mizí v porostu. A zase rachot zprava. No jo, mufloni se nahrnuli k cestě, zasekli a koukají za odbíhajícími jeleny. V té mlazině museli být asi spolu, dochází mi teď.




Tak dobrý zážitek to byl. Ještě zkouším prošoulat jednu boční linku přes paseky. Již je šero, když čtu sms od šéfa, že má na dostřel jednoho chovného šesteráka, takže je asi po lovu. A zrovna v tu chvíli mám já na dostřel jednoho raritního srnce. No jo, kdosi to nějak zamotal. Já měl vidět dvanácteráka s laní, on měl potkat tuhle raritu a oba bychom byli na výsost spokojeni. Ale i tak jsem si na tento večer stěžovat nemohl.