Od víkendu jsem si sliboval dost. Poslední večerní zdar u přehrady mě navnadil, ráno jsem tam spěchal znova. Ale všechno bylo špatně. Srnčí daleko v rozlehlých loukách, co bylo blíž, to jsem si zradil. Srnec ze večera vyšel z olší se srnou zrovna v okamžiku, kdy jsem se rozhlížel z rohu lesa zda mohu mezi balíky na čekanou. Odběhli za mez. Třičtvrtěhodinka mezi balíky nic nepřinesla, krom zpozorování jednoho srnce táhnoucího z druhé strany meze dolů směrem k vodě. Zkusil jsem ho najít, ležel úplně dole v kraji mokřiny asi 100 m od parkoviště plného aut rybářů. Šel jsem ho našoulat z druhé strany meze ale nedoběhl jsem ho. Byl lepší. Dovolil mi jeden cvak bez možnosti řádného zaostření a i se srnou odběhli dovádět k dalekému lesíku.

Rezignovaně jsem odcházel kolem prameniště v lukách, snad ještě něco někde bude pobíhat. Z mokřiny odskočil kus do olšiny. Hmm, zase nic. A z prameniště vyletěl jakýsi pták a klikatým letem dopadl dál do louky. Co to je? Vidím jen hlavičku v trávě.
Chřástal, patrně nějaký ten vodní. No fajn zpestření. A kousek dál z bahna vylétají další ptáci, bahňáci, tipuji na bekasiny a pisíky. Tak fajn živý je ten minimokřad. Za rohem olšiny ještě sleduji známého srnce "šediváka" ale na focení to moc není. A to je konec rána.


Další ráno jdeme do stejných míst s kamarádem Moukou. Pro jistotu o hodinu dřív, ať stihneme zasednout za šera do meze pod olšinou. Jdem skorotmou podél meze a ukazuji Honzovi, kde jsem kdy byl a tak. A tam v té řadě balíků jsem čekal včera. Ale ten bílý balík tam nebyl! Co to je? Až jsme hodně blíž, rozlišujeme stan a červené auto, zaparkované mezi řadami balíků asi 70 m od olšiny. No super, další prekérka. Přesto sedáme k solitérní olši a doufáme v příznivý vítr. Odspodu jde loukou srnec, míří k nám ale nedojde. Nasaje vítr od kempařů a vrací se. V olšině ale slyšíme jasné lámámní. Že by něco? Do dvou minut se z tmavé stěny lesa vyloupne šedá bachyně!
Popojde do louky a zarazí. Záhy se objevuje druhá, tentokrát tmavá a chlupatější. A pak se z lesa hrne vlak mladistvých. Všichni zastaví a koukají smrěrem ke kempařům. Potom se otočí a rachot v lese utichá jen pozvolna. Parádní zážitek, ale mohl být o 30 minut později
Po marné čekané, kdy jen občas pozorujeme v dáli mezi balíky srnčí pár při pastvení a občasném pobíhání, se rozhodujeme pro šoulačku kolem olšiny. Mrkneme jen na velkou louku a pak se vrátíme a obejdeme porost. Ale cosi z louky slyšíme. Motor. Auto vyjede pod olšinu, asi rybář, který jistě sjede dolů k vodě. Prdlačky, Oktávka to stočí a pěkně kolem nás jede polňačkou kolem olšiny. Zase prekérka. Přesto jsme obešli olšinu , viděl i z dáli nějakou zvěř ale nic, co by stálo za řeč.

Večer jsem chtěl zkusit štěstí u obilí. Asi naposled, jen co padne zbytek žita, vjedou kombajny do "mé" pšenice. Vyjedu k vodárce a vidím auto zaparkované na kopci. Aha, prekérka. Vím komu patří, lovec je na kazatelně. No co, půjdu k té protější, přes pole. Pod ní se mi zadařilo se srncem minule.Vyjdu na kopec..aha, tak nepůjdu. Prekérka. Na krásné louce sousedící s obilím jsou krávy. Je sucho, není pastva, proto je přehnali do téhle kvetoucí louky. Jsou přímo pod kazatelnou. Tak beru za vděk remízkem ve svahu řepkového strniště. A srnec se ukázal. Jenže šel tak nešťastně, že si nevědomky došel pro vítr. Škoda.


Další ráno mi to nedalo a znova jsem jel nad přehradu. Snad ranní smůlu prolomím. Neprolomil. Šedivák se srnou odskočili do biopásu v momentě, kdy jsem užasle hleděl, jak se z olšiny na velkou louku vyvalila tlupa prasat.
Téměř ve stejný čas jako včera, jen na vedlejší louce a ve větším počtu. Rudl překlusal louku, poplašil pár kusů srnčího a zmizel v biopásu u mokřiny. Jdu dolů jako obvykle ale všimnu si tmavých hřbetů ve vyšší trávě. Zkoiuším se dostat k balíkové řadě kousek nad biopásem, daří se mi to. Z trávy na louku vychází tři selata. Zkouším fotit, světla málo, selata furt v pohybu a hlavu u země.

Brzy se opět ztrácejí v trávě, míří dál. Vidím, že zbytek tlupy je v dalším pásu travin. Ale to už se vše rychle sbíhá k olšině a celá tlupa se tam ztrácí.

Chvíli kraválu a najednou jakoby těch 28 prasat vůbec nebylo. Je čas jít na louku pod olšinou. Včerejší kempaři, poté, co jsem jim mezi řečí sdělil, že měli v půl šesté ráno 12 divočáků 20 m od stanu, sbalili svůj příbytek asi rychle. Ale i tak pod lesem nic. Až kousek dál zrazuji 2 kusy, asi pár. Srnče jde do olší pomaleji.

No a za mezí jako včera, srnčí páreček. Daleko, není jak se dostat blíž. Čekám u sloupu, že třeba oni dostanou rozum a přiblíží se. Ne. A tak jsem jen z dálky pozoroval, jak srnec několikrát připravil krasavici o čest. A to bylo vše.