Je tropický večer, jdu k obilnému poli. Mám v úmyslu počkat v nějaké koleji na srnce, kdyby náhodou. Jednoho vidím jak kluše po louce, zapluje do pšenice, daleko. Táhne polem směrem ke strništi po řepce. Zkouším jít souběžně s ním, je rychlejší, Ztrácí se v úžlabině. Za chvíli vidím srnu. Běží krajem strniště, vběhne do obilí, je udýchaná.

Naráz vidím onoho srnce, pádí zpět obilím. Pročpak?

Brzy zjišťuji příčinu. Prohnal ho jiný srnec, o kousek silnější.

Zkouším se k němu dostat blíž, odchází ode mne. Naráz se otočí a letí kolem.
A už vidím proč. V patách má dalšího srnce. Tentokrát poznávám šesteráka ze včerejšího rána. Ten ho vyhnal z pole a nedal mu pokoj přes tři meze. Tam se mi děj ztratil z očí. Takže jsem byl svědkem, jak srnečka prohnal srnec a srnce srňál :o)


Ráno jsem vykoukl na pěknou louku nad olšinou. Nic. Jdu dál mlžným oparem, další louka nad mezí, nic. Zkusím nahoru na horizont. Najednou cosi v mlze vidím. Hýbe se to, je to malé. Lišče. Mrská sebou v trávě, cosi ulovilo a hraje si s tím. Schován za řadou balíků si přeji, aby šlo blíž. Plní mi přání, jenže já nějak podcenil světlo a fotka na delší čas z ruky nic moc. Díky větru mi nedalo lišče možnost nápravy.

Obešel jsem kus náhorních luk kolem bioploch, nic. Žádné srnčí široko daleko. Až při sestupu zpět k olšině na mě zpoza horizontu vykoukl srnec, slabý šesterák. Se srnou se pak prohnal pod kazatelnou a zmizeli u potoka v porostu.

Poslední setkání bylo zajímavé. Zaparkoval jsem na vyústění rozježděné hluboké linky, vystouil z auta a koukám, cosi se motá v lince. Drapnu foťák a snažím se to zvěčnit. Moc to nejde, tvorečkové cupitají ode mne pryč, tak jen dokument, že jsem je viděl, mláďata.
Takže žádná extra fotka ze dvou akcí nevznikla. Ale to přežiju;o)