Ráno

Vyznačení kůrovcových stromů v malém lesíku ve svahu pod náhorní loukou jsem si úmyslně nechal na pondělní ráno. Louky už vypadají jak golfové hřiště, balíky poseté po ploše. To mi připomělo loňský červen, kdy se mi tam podařilo díky balíkům našoulat lovící lišku. A tak proč to nezkusit letos znova? Jenže toto pondělní ráno bylo pošmurné, ranní slunko neprorvalo clonu olověných mraků, dokonce zrovna začíná poprchávat. Přesto jdu do louky a hledám. Balíky sena bohužel už někdo seřadil do skupin. Moc šancí akci nedávám. Přesto se mi po chvilce slídění podaří najít lovící lišku. Svou širší obličejovou částí mi připomíná loňskou "Štěknu" z louky nad silnicí. Proč by to nemohla být ona? Jenže jak na to?
Pozoruji lovící šelmu a nenápadně se snažím manévrovat tak, aby mě kryl horizont nebo řady balíků. Ale liška, jak to známe, furt mění směr a nedává mi moc šancí. Konečně se ztratí za balíky, zrychluji, zadýchávám se, ale jsem blíž, i když stále dost daleko. jenže blíž to nejde. Klekám a posléze lehám do mokré trávy vedle balíku. Jenže kmotra zase mění směr, otáčí se zády ke mně a ztrne v loveckém postoji.
Stojí strašně dlouho, nemám vůli celou dobu být připraven s prstem na spoušti, beztak se klepu jak pověstná osika. Proto prošvihnu její bleskový úder. Zdokumentuji jen to, že byl úspěšný.
Kousek i s kořistí popoběhne, samozřejmě tak, aby se náhodou nepřiblížila k mému objektivu a pak hlodavce zpracuje.
No a jde se nanovo, opět slídění, hledání, další úspěšný pokus, vše mimo dosah mého foťáku. Nakonec se dostává do větru a to už mi jen zamává oháňkou.
Jsem mokrý jako prase ale rád za pár dokumentů lišky. Apropó, prase! Když jsem měl lišku v hledáčku, všiml jsem si, že kus za hranicí posečené a nesečené louky něco černého jde ve vysoké trávě. A už taky vidím, že se jedná o divočáky. Dostat se k nim nebyl problém, ale bylo to víceméně zbytečné, v zarostlé louce byli lončáci nefotitelní.


Večer
Co s večerem? Počasí se docela umoudřilo, občas vykouklo kus modré oblohy. V pátek jsme byli s Honzou u nor, nevyšlo to. Tak jak to bývá téměř pravidlem, když dojede kamarád z daleka, nedaří se. Zrovna v ten večer se rozhodly krávy, že obsadí pastviny kolem nor. Krávy blbé! Dnes má Vašek jakousi oslavu, Honza hraje golfík kdesi v tramtárii, zajedu k noře sám. Naštěstí dnes dobytek večer tráví nad horizontem. Raději bych byl, kdyby to tak bylo v pátek, když byl se mnou Honza, ale co se dá dělat. Jsem u nory poměrně brzy, vybírám místo, mám čas. Dnes to zkouším na vrstevnici z pravé strany, uvidíme. ...A viděl jsem. Poměrně v dobrý čas vylezl z nory jezevec. Jenže si vybral k "údržbě" místo za hromadou klacků, tedy spíš vyvráceným suchým keřem, což beztak mají na svědomí ty blbé krávy. Tam seděl snad deset minut a jen se drbal.
Když konečně přestal, vydal se na obchůzku nad noru, do kraje pastviny a tam jsem na něj zase neviděl. Samá prekérka. A když už se ukázal na nějakém kousku volné plochy, zase se drbal nebo nějak hýbal. Zkrátka se nedařilo pořídit dobrou fotku. A když už na sekundu zkameněl, rozhýbal jsem se zase já.
Prostě a jednoduše, nešlo to. Když vylezl další parťák, oba sedli kdesi za keře do nejtemnějšího místa a já viděl jen útržky drbání a masírování. Ve finále se kolem nor motali čtyři jezevci, šanci na fotky mi dali až hodně pozdě, když světlo bylo spíše tmou. Přesto jsem rád za další nevšední zážitek a i když vznikly opravdu tentokrát jen webové dokumenty, nelituji až nočního návratu domů.