"Tento týden se k norám nedostanu", hlásí mi Vašek u kávy. Jak se dozvídám, musí hlídat sedmiletého vnuka Davídka. Má zlomenou ruku, do školky s tím nesmí a tak pomůže babička s dědou. A jelikož babička má odpolední směny, večery zůstávají na Vaškovi. "Hele, a nohy má kluk celé ne?" napadá mě. "Tak ho vezmeme s sebou", navrhuji. Vím, že Davídek už nejednou s Vaškem byl na kratší čekané, do lesa nebo k rybníku chodívají často. Je rozhodnuto.
Večer vyzvedávám oba kumpány, Vašek souká do auta místo jedné rybářské stoličky dvě, i batoh má víc nacpaný. Cestou dává malému lovci školení o tom, kam jedeme, co tam budeme dělat a jak je třeba se chovat. Brzy jsme na místě, jdeme k mezi nad norami. První krok vždy je zjistit, zda kolem remízku s norami nejsou krávy. Dnes je to dobré. Nevidíme je ani na horizontu, to je fajn. Čekaná s krávami poblíž je totiž neuskutečnitelná. Je to stádo volně se pasoucích masných zvířat, operují na obrovské ploše a jakmile spatří i z dálky člověka, hrnou se podívat blíž. A už se jich pak nelze zbavit. Funí pár kroků za zády, bučí, kašlou, slintají. A navíc začnou vždy prolézat remízek kolem nor. A to už bývá po čekané. Vašek prověřuje dalekohledem prostor kolem nor ale liščata tam nejsou. Uvidíme zda se ukáží. Jdeme na místo čekané, oproti minulé akci se maskuji o něco blíž k noře a z jiného úhlu. Sedíme, čekáme. Slunko je nízké a tvoří zase teplé silné osvětlení. Vašek občas něco vysvětluje šeptem malému Davidovi, společně pozorujeme nízký let motáka a doufáme, že něco uvidíme. Už kvůli tomu malému.
Sedíme už hodinu, v hlavách zrají úvahy o tom, zda se rodinka neodstěhovala. Ostatně tohle řešíme vždy, když přijdeme k noře v době, kdy jsou liščata zalezlá.Ale najednou zahlédnu jak z jednoho vsuku vylézá lišče. Je to hodně vpravo a pod keři. Upozorňuji kamaráda, ten ale ze své pozice nemá šanci cokoliv vidět. Lišče se protáhne a zarazí se, kouká k nám.
Naštěstí hned nezmizí v noře, z čehož jsem měl obavy, ale odchází kamsi nahoru, kde se ztrácí za hromadou větví. A vychází další prcek. A stejný scénář, také mizí nad norou.Tak sakra, proč nejdou před nás, tak jako posledně. Třetí lišče už naši prosbu vyslyší a pozorujeme, jak se blíží po vrstevnici na své oblíbené místo. Protáhne se orvanými stvoly kopřiv, kolem kmene keře a tam zůstává stát.
Zatímco Vašek fotí jak o závod, já se marně snažím v duchu popostrčit šelmičku jinam. Trvá to neskutečně dlouho ale nakonec to klapne. Fotíme oba, potom jen já, to zase nevidí Vašek. A pak zase oba. Lišče nám předvádí různé pózy, pokusy o lov, aportování.
Na kartě přibývá spousta záběrů, bude z čeho vybírat. Ale ke škodě věci nepřibývá k liščeti alespoň ještě jedno, ideálně dvě. Hraje si stále samo. Sourozenci se občas ukáží v okolí vsuku ale na pahorek nejdou. Škoda. Ale i tak si užíváme, Davídek už se ani moc nekryje za maskovačkou a pozoruje lišče z boku mimo síť. A šelmičce to vůbec nevadí.
Zachycuji sérii školy lovu, obětí je asi nějaký lístek:
Lištička se nám i pochlubila tím, že je to vlastně lišáček - kluk.
Fotek vznikla spousta, než lišče odešlo díky příchodu námi milovaných krav. Tím pro nás akce byla ukončena, čekání na třešničku v podobě jezevce se dnes neuskuteční. I tak to byla skvělá podívaná a okořeněná přítomností nejmladší generace z rodu Vašíčků, který vždy stavěl pobyt v přírodě nade vše...