Ráno
Po svítání jsem byl v lese a tak jen tak na skok jsem mrknul na louky. Jen se rozhlédnu, nic nevidím a už se chystám zpět do porostu, abych začal pravidelnou pracovní obchůzku. Napadá mě, že do míst kam potřebuji to bude kratší podél lesní stěny. A tam narážím na dvojici středně starých beranů. Mufloni se pastvili v kraji louky u lesa a jistě se chystali zatáhnout. Naštěstí počkali, až se mi podaří dostat se blíž. Pár fotek vydrželi a pak už volně mizí mezi buky.
Za pár desítek minut již procházím svým oblíbeným lesem, mlaziny z buků, sem tam rozvolněná smrčina a stará bukovina. Až v posledním úseku na travnaté lince vidím před sebou v hlubokém stínu nějaké tmavé velké hromady. Divočáci! Hned uhýbám do kraje cesty a kryt keříkem , který vybíhá do linky se dostávám blíž. A už vidím vše jasně. Pět bachyní pomalu kráčí společně směrem ke mě a před nimi jako předvoj hromada malých pruhovaných selat. Snažím se fotit, v lese je tma, navíc se celá ta mašinérie nehodlá zastavit. Selata dovádějí, absolutně je nelze ani odhadem spočítat ani moc fotit.

A selata jdou rychle až se najednou zarazí. Všimla si mě? Asi ano, protože rázem o překot letí zpět k bachyním. A těm tenhle signál stačí, aby zpozorněly a rázem mě také odhalují. Je po všem. Ale bylo to vzrušující setkání.Ostatně je to vidno i na fotkách, kompoziční zásady vzaly za své;o)


Večer
Přišel jsem z tréninku, doma nikdo, kromě znuděné Ketyny. Naše pohledy se setkaly, v hlavě mi naskočila myšlenka na večerní pochůzku a ani jsem to nemusel nahlas vyslovit, Ketyna hned pookřála. Opravdu tohle ona pozná. A tak jsme po šesté večerní vyrazili do polí a luk za Véskou. Večer byl fakt skvělý. V tomto koutě podhůří se ještě polaří. Jsou zde plochy s obilím, lupinou i řepkou. Můj cíl byl jen obejít ze všech stran lán řepky po okolních loukách. Abych nezdržoval, celkem jsem za ten úsek napočítal přes dvacet kusů srnčí zvěře. No a vznikly i nějaké dokumenty....

Tak nějak to popořadě bylo. Celá obchůzka nám trvala skoro přesně dvě hodiny.