V noci se snášel ve městě jakýsi déšť a vypadalo to, že se v něm mísí i nějaká velká těžší vločka. Ale ráno bylo jen mokro. Cestou do revíru však zjišťuji, že u hlavní cesty jsou louky jakési postříbřené a tuším, co mě bude čekat až vyjedu nahoru do lesa o nějakých 70 nadmořských metrů výš. Jasně, lesní asfaltka je bílá. Rozednívá se, beru batoh s foťákem a nějaké pracovní věci, jako je tužka, mapa, značkovací sprej. Mám plán vyjít po lince k loukám, podívat se zda tam bude cosi živého a pak obejít kus lesa s kalamitou.
Lesní cesta je lehce namrzlá, kolem pasek je jen poprašek nového sněhu a hlouběji mezi houštím, kam se slunko jen tak nedostane je ještě docela vrstvička firnu. A ten pěkně vrže pod podrážkami. Narážím v něm na lidskou stopu, tipuji ze včera. Tudy málokdy kdo proje, lovci i tudy jezdí milionovými teréňáky, ale to zcela výjimečně. Ke kazatelně v podkově louky je snažší a kratší přístup ze zatáčky u polí. Napadá mě hned, čí by stopy mohly být. A když vidím, jak ještě před vyústěním na louce odbočuje stopa do houštiny v místech, kde už lesem prosvítá otevřená plocha, utvrzuje mě to v doměnce, že se tudy ubíral za lovem muflonů jeden z kamarádů fotografů.
Nicméně já dodržím stanovenou trasu, procházím kolem poslední paseky s vývraty. Sem se budu muset vrátit. Ale až potom, nejprve vykouknu do louky. V dáli vidím jeden kus srnčího, jinak nic. Rozhlížím se poctivěji a pod sebou zahlédnu tři mizející mufloní hřbety za horizontem. Aha, zdá se, že mufloni budou v dolíku na spodním kraji louky. Tam nevidím. Jdu krajem lesa do míst, kde očekávám, že by mufloni mohli zatahovat z pastvy. Ale nejde to tak snadno, je tam ten kus srnčího. Nechci ho zradit, muflonům někdy stačí srnčí beknutí aby ztropili poplach. Nořím se do smrčiny a louku obcházím lesem. Za chvíli vykukuji ze stěny a nevidím nic, jen srna je nyní blíž. Popravdě, moc mi holka svou přítomností radost nedělá. Potřebuji se dostat na roh lesa tak, abych viděl na obě strany zarostlého příkopu. Čekám, co bude srna dělat, ale ta má mé touhy naprosto na háku. Paství se, pohrabuje, nespěchá.
Nakonec se přeci jen pohne a pomalu se vydává k lesu. Je to pěkná plná srna v dobré kondici, pěkně se již kulatí.
Tak to by bylo, srnka zatáhla do lesa a kde jsou mufloni? Vůbec netuším, zda tlupa je na louce. Nevím, jestli mufloní hřbety, které jsem před časem viděl patří k obvyklé tlupě. Mohli to být samotní berani, kteří třeba zatáhli dole do lesíku. Přesouvám se tedy k rohu lesa na rozhraní zarostlé škarpy. Ještě jsem desítky metrů od solitérního smrčku a už vidím dole na hraně terénu opět tmavé hřbety se sedly. Po kolenou se zasunuji za starý kus kulatiny v trávě. Berani jsou daleko ale doufám, že směřují nahoru ke mě.
Ležím za kládou, pod tělem se rozpouští poprašek namrzlého sněhu a příjemně mi tedy není. A berani jsou stále na stejném místě. Ale vpravo, přímo přede mnou těsně u meze se objevují další, světlejší hřbety. Muflonky.
Vycházejí zvolna na horizont a já se snažím fotit. Vidím, že starší z nich jsou kulaté až běda, vždyť za pár dní už je čeká mateřská povinnost.
I v tomto požehnaném stavu nezapomínají muflonky na obezřetnost. Zdá se, že mě odhalily. Nevím jestli díky bočnímu větru nebo jejich skvělému zraku. Každopádně tuším, že podívaná bude končit. Proto fotím jak to jen lze.
Berani v pozadí se flákají a do doby, než holky pro jistotu otočí a odejdou níž se nepřiblíží. Škoda. Celá parta asi 10 kusů mi mizí z dohledu. Tuším, že půjdou přes příkopu a tak se zvedám a stávám se divákem. A opravdu, na rozlehlé louce za kanálem, daleko ode mne, defiluje početná tlupa.
Do pevného objektivu se mi vleze jen asi třetina, počítám postupně všechny a vychází mi 40 kusů. Na druhý pokus 38. Takže v průměru je nyní na loukách 39 muflonů.Je mezi nimi i pár dospělých, nadějných beranů, ovšem mí známí nejstarší mufloni mezi nimi nejsou. Tlupa zvolna zatahuje do lesa a já obracím na druhou stranu.
Procházím les, kontroluji jeho stav a naráz si všimnu pohybu v řidší smrčině. Vysoká? Jasně. Zvěř se dává do pohybu a já tuším, že bude přesazovat úzkou lesní cestu přede mnou. Hodím pár cvaků, které nemohou vyjít a přitom obeznávám 4 mladé jeleny, jež mi před týdnem ráno přesazovali asfaltku před autem ani ne 200 m odtud.
..a teď už do práce!