Jedna obyčejná(?) zimní sobota

Již v týdnu padla domluva s Vaškem, že by bylo na čase zajet na další návštěvu na Podlesí k Tondovi. Konečně napadla trocha sněhu a srnčí parta, kterou Tonda opatruje, jistě bude povolná k focení. A navíc uděláme starému kamarádovi radost svou návštěvou, Tonda totiž miluje návštěvy na své polosamotě pod lesem. Obzvláště, když ta návštěva má jemu blízký vztah ke zvěři a přírodě vůbec. Telefonicky jsem ověřil, zda můžeme dorazit. Jasně že ano, ale...a zase nějaké ALE! Jak už si pomalu zvykám, to slovíčko se plete všude, kam ho nepotřebuji. Tohle ALE spočívalo v tom, že v lese nad chalupou se začalo těžit kůrovcové dříví a to v místech, odkud srnčí vytahuje ke korýtkům na louce nad Tondovou chalupou. Tonda mi do telefonu sdělil, že nám příchod zvěře nezaručí ale každopádně se na nás těší. Informoval jsem Vencu o této možné komplikaci. Vašek se na návštěvu ovšem také těšil, takže jsme se rozhodli pro výlet i s rizikem nezdaru. A tak jsme tedy vyrazili.
V momentě, kdy naše auto dojelo po hladké bílé silničce k chaloupce na Podlesí, vybíhal 82 letý Toník s kyblíkem obilí do strmého břehu a sypal do korýtek. Jak načasované! A my s Vencou jen nevěřícně koukáme, jak 2 kusy srnčí zvěře běží ze spodu od potoka přes silničku do lesa nad loukou a čekají, až vyklidíme zorné pole. Tonda nás nezdržoval, jen se s námi pozdravil a nechal nás na pospas divoké zvěři. Sám šel za barák obstarat další své miláčky - dva koníky haflingského plemene a Lovka, českého fouska.
Sotva jsme se tak tak kamsi uvelebili, vyběhli na louku dva srnci. Tak hned začala kanonáda dvou fotoaparátů. Ale dnes opravdu nebylo focení tak luxusní jako posledně. Srnci byli zjevně nervózní, něco se jim nelíbilo, nepostáli dlouho u koryta, odcházeli, vraceli se až nakonec starší z nich odběhl a nechal mladíka samotného. Toho jsem pak zradil svým neopatrným pokusem o přesun za živým plotem. Něco jsme stihli nafotit ale nebylo to úplně ono. Vítr se točil a většinou měl špatný směr. Asi proto už zvěř znova nepřišla. Nicméně to byl opět fajn zážitek.

Já měl možnost vyzkoušet a porovnat rozdíl mezi dvěma fotoaparáty (první 3 fotky jsou ze 70D, další z 1200D) a Venca měl další možnost otestovat novou Sigmu 150-600 S.
>
U čaje jsme potom probrali cosi o myslivosti, zavzpomínali na dávné časy a pak honem domů. A samozřejmě další pozvání od skvělého Toníka na kdykoliv.


No a doma při venčení pejska jsem u potoka opět natrefil na ledňáčka, to aby se mi ta dnešní sobota více vryla do paměti....

  1. Venco není zač, rád jsem vás s Tondou dal dokupy, sedíte si;o)
    Honzo ledňáka nevychytám, není jak, druhý břeh je beton a kov.
    Jirko díky, na polích srnčí taky máme ale o to se ani nepokouším, u Tondy je jistota;o)
    Mějte se!

    Martin
    Únor 12, 2018
  2. Ahoj. Tak nejprve omluva za delší absenci zde. Technika nepracovala. 🙂 Krásná srnčí zvěř na sněhu a ledňáček super.
    Taky už bych rád vypadnul, ale srnčí tady jen uprostřed lánů řepky, takže šance mizivé. Konečně začínají lítat foglici na krmítko, tak snad něco tam.

    Jirka
    Únor 12, 2018
  3. Hoj hoj!
    Tak si aspoň v klidu a pohodě užíváš srnčí!
    A na ledňáka najdeš nějaký recept, cosi vymyslíš nebo jej nachytáš i na druhém břehu.

    Vašku, nic nenasatvuj, zresetuj to do továrního nastavení, pofoť v lese a pak teprve případně pošteluj. 🙂

    Mouka
    Únor 12, 2018
  4. Ahoj, tak ten ledňáček je úžasný 🙂
    No, já první fotky toho dospělého srnce smazal, nemohl jsem se dívat na tu neostrost ….
    Toho klučinu jsem si nechal, ale žádný zázrak, odpoledne jsem nastavoval teleobjektiv – uvidím …
    Moc děkuji za výlet, stejně byl super !!!

    Václav
    Únor 10, 2018

Napište komentář