Ten nový rok začal poněkud divně. Tedy co se počasí týká. Snad nepamatuju podobný leden. Jasně, teplo, bez sněhu, to už známe. Ale takové divné počasí jako letos? Mlhy, deště, vichry, mrholení. Je jen málo dní, kdy se hodí vyjít ven. No a když už vyjdu, většinou mě potká nějaká prekérka. U krytu na újedi na Lomnické špici zapadne poblíž odvozka na dříví, u dalšího krytu za městem mě vyděsí motorka se čtyřkolkou. Navíc se zdá, že ani v jedné lokalitě to káňaty zrovna neoplývá. Takže ponejvíce vyjdu ven jen tak se psem, oblíhdnout újedi, případně doplnit, ale to většinou není třeba. Návnady zůstávají ležet dlouho.
Dnes konečně pomrzlo. Sice slunce se nehodlalo ukázat ani náhodou ale přesto to byl velký pokrok po týdnu dešťů a mrholenic. Po obědě beru psa a batoh s foťákem, mířím do revíru omrknout muflony. Jak jsem čekal, chůze v terénu je neskutečně hlučná, zmrzlé listí a hroudy bláta dělají své. Pomali obcházím naučený úsek, nikde nic nevidím, nezradím. Nic naplat, musím výš na vrcholek. Po asfaltce obcházím kopec abych se dostal do smrčin, kde to méně hlučí a tudy stoupal k vrchlu. Po podzimním masakru kůrovce harvestorem zbyla snad jen čtvrtina smrkových probírek a les se změnil na rozlehlou paseku. Zmizela i smrčinka pod vrcholem, kde mufloni rádi stávali. Už dole pod pasekami, ještě mezi stromy mi přišlo, že slyším nějaký zvuk, šustění či co. Ale až na první hraně paseky vidím, že se mi to nezdálo, něco kluše mezi klestem asi 200 m daleko. Vidím jen pohyb vícero kusů, tmavá těla mezi haluzemi, navíc je zde mlžno a tak mi trvá pár vteřin, než poznávám vysokou. Ale ruku do ohně bych za to dal, že kus, který jsem viděl jako prvního byl muflon. Asi vidiny. Vybíhám rychle na hranu terénu ale už vidím jen holou jelení zvěř zabíhající do lesa. Škoda. Kouknu zpět do míst odkud vysoká šla a zase tam cosi vidím. Mufloni. Muflonka, dvě muflončata a tři mladíci pátrají střídavě ke mně a střídavě do míst kam zmizela vysoká. Jsou ale daleko. Jenže z lesa je slyšet šustot a když se soustředím, mohu sluchem registrovat pohyb jelení zvěře v porostu. A najednou se laň objevuje na samém vrcholku kopce. A za ní i ostatní kusy. Na fotku je to daleko ale dokument neuškodí.

Nedokážu určit kolik kusů je v tlupě, 10 minimálně. Všímám si dvou slabých špičáků, opravdový jelen mezi nimi není.

Tlupa sbíhá dolů a mizí za horizontem. I šestice muflonů se otáčí a kluše zpět a teprve teď si všímám dalších muflonů v kraji zarostlé paseky. K nim skupinka míří. Zkouším se přiblížit, ale nemám šanci. Jednak o mě zvěř ví, druhak dělám strašný randál v křupavé lince a navíc jsem úplně odkryt v rozlehlé pasece. Přesto mě mufloni chvíli sledují zdánlivě v klidu ale naráz se pohnou a rolují listnačkou až to trhá ušiska. Vidím, že jsem potkal celou tlupu, která zde v okolí pobývá, včetně nejsilnějšího místního berana. Mufloni přeběhnou lesem na další, menší paseku a opět stojí. Zkouším se pohnout k nim, ale zase rolují lesem, jenže se otáčí a probíhají asi 100 m pode mnou, jakoby se vraceli na původní místo v pasece. Občas se zastaví aby mě zkontrolovali a poradili se kudy dál.
A tak začíná naháněčka muflonů, za což mi asi Ketyna moc vděčná nebyla. Ještě dvakrát jsem se s nima potkal, vždy jsem se pokusil využít toho když byli v pohybu a dělali ohromný hluk. V ten moment jsem se snažil někudy oklikou tak, ať na sebe nevidíme, přiblížit se či jim nadejít.

Moc se mi to ale nedařilo, vždy byla tlupa dál než bych potřeboval. Až nakonec ve staré bučině byla zvěř docela blízko, ovšem tam mi v dobré fotce zabránilo bukové zmlazení.

Hezky jsem se dnes protáhl, viděl zvěř, fotil, zničil Ketynu. Fotka žádná slušná sice nevznikla, ale alespoň jsem po dloooouhé době protáhl závěrku foťáku;o)