Asi zní ten název podivně, ale tak nějak to dnes to bylo...
Jdu širokou lesní magistrálou, vzpomínám jak jsem vloni tady fotil jelena s muflony v pozadí. Sníh, tedy cosi co se mu podobá ve formě tenounké skleněné vrstvičky, křupe pod podrážkama. Je po poledním, slunko má docela sílu ale není nijak vysoko. Jak jinak v půli listopadu. V dáli slyším praskání stromů jak je harvestor nemilosrdně posílá k zemi a uvažui, zda po holoseči mladého smrkového lesa budou ještě mufloni s oblibou pobývat v těchto místech. Zastavuji u vývratu co leží přes cestu a využívám toho k tomu, abych prohlédl okolí. A zdá se mi, že vidím nějaký vlažný pohyb asi 150 m před sebou v mlazině. Vyžaduje to hodnou chvíli soustředění ale nakonec opravdu objevuji mezi kmeny muflona. Stojí a kouká mým směrem. Na magistrálu záhy vychází mladičká muflonka a bez zasatavení přechází do protější smrčinky. No, nezbyde než čekat co bude dál. Klečím jední kolenem ve sněhu už dobrých 8 minut když se konečně cosi pohne a na lesní cestu vylézá beran, pak druhý a třetí. Je to daleko ale jsem rád, že po čase zvěř vidím v relativním klidu, i když mufloni občas pátrají ke mě.
Dlouho předlouho stojí trojice v magistrále, jeden odejde a zase se vrátí, pak zase, zůstávají jen dva, kteří nakonec také odejdou zpět do lesa. Koleno mám už otlačené a mokré když se mi zdá, že slyším něco z houštiny vlevo. A opravdu, záhy se vrací mladá muflonka.
Postojí, cosi zkousne a jde k lesu. Mám za to, že zmizela ale další pohled do místa na cestě mě udivuje, vždyt ona tam ve stínu zalehla.
Chvíli se nic neděje a pak naráz velký třesk. Ze smrčiny na cestu vyskakují další mufloni, snad 8 a co víc, z levé houštiny se přidávají další! Samozřejmě je nutné a jasné, že celá banda odchází ode mne místo aby šla ke mě.
Nakonec se všichni ztáčí do leva, kde je zarostlá paseka. Chvíli čekám a pak spěchám zkusit štěstí tam. Opatrně vystupuji ze stínu lesní cesty a vidím vpravo další partu o které jsem nevěděl, ona o mě však ano. Soustředím se na skupinku vlevo a vidím zprava přecházet starého známého, šéfa všech zdějších muflonů.
Mufloni ustupují, naštěstí ne nijak divoce a tak mi dávají jakousi možnost k focení, i když zdaleka ne luxusní.
Nakonec se za oplocenkou obě tlupy spojí a ve starém bukovém lese mě společně pozoruje na 30 muflonů z bezpečné vzdálenosti.
Zkouším ještě obejít kopec a nadejít jim ale po tlupě nacházím jen obrácené listí. Zato se mi před objektiv připlete jiný tvoreček, kterého bych zde nečekal, i když v minulosti v okolí jsem ho vídal.