Ketyna je moje občasná parťačka, je to hladkosrstá trpasličí jezevčice a sem tam si ji beru do revíru, jak do práce tak i na nějaké ty obhlídky terénu.

No a tak jdeme jednou z lesa přes louky kolem poledne a najednou vidím ve středu enklávy mladou lišku. Poznávám svou známou z jara, co jsem ji fotil v těchto místech.

Vidím, že naděje na pořízení snímku je mizivá, přesto se snažím s Ketynou v patách dojít mladou lišku za jejími zády. Ovšem naráz se ocitám v místech, kde již šelma zanechala pachovou stopu a to Ketyně neuniká. Zprvu mám tendenci ji odvolat ale pak si řeknu, že proč by si psík neužil. A tak se stávám pozorovatelem a dokumentaristou. Jezevčík jede po stopě a dostává se pod lišku, která mezitím změnila směr a stoupá k lesu. To Ketyna v pohodě nosem zjišťuje a za chvilku už mám obě holky v záběru.
Točím i krátké roztřesené video a velmi se bavím.

Liška jen zvolna před psíkem odklusává. Ketyna usoudí, že nemá cenu se štvát za kořistí a vrací se po stopě zpět. Lišce to asi přijde líto a tak Ketynu následuje. A tak se jezevčice rozhodne pro další pokus.

To už liška pro jistotu odklusala do lesa. Příští poledne mi to nedalo a znova jsme s Ketynou navštívili při poledni onu louku. A kupodivu lištička opět lovila. Tentokrát jsem se rozhodl, že ji zkusím "ulovit" já. Už to vypadalo i nadějně, stačilo jen počkat až se lišče o 90 stupňů otočí k lesíku.
Už jsem ji měl v hledáčku a čekal zda se přiblíží, když periferně vidím pohyb.
No jasně, Ketyna to nevydržela a vidíc lišku na dobrou vzdálenost, vyrazila. V hledáčku jsem viděl, jak se šelma přikrčila.
Bez váhání se otočila a sprintem zmizela v lesíku.Dnes se asi žádná hra konat nebude. Ketyna se po chvíli vrátila zpět ale hned se otočila a znova nasadila na stopu. Taky záhy zmizela v kraji bříz. Naráz vidím, jak z lesíku vybíhá liška s Ketynou v patách. Zase podívaná za všechny prachy.
Lištička udělala ostrý oblouk a zmizela zase v kraji lesíku. Pes s ní. Doufal jsem v další podívanou ale ta se již nekonala. Po pár minutách ke mě přiklusala zadýchaná Ketyna.
Další den jsem psa nechal relaxovat a znova kolem poledne obhlížel louku. Nikde nikdo. Asi liška sledovala z kraje lesa zda už jdeme a když mě viděla samotného, nestálo ji za to vylézt ven, se mnou legraci neužije...