Srnčí říje nekončí ze dne na den, proto i další týden mé kroky vedly často do luk a polí. Faktem je, že asi to top období už bylo v tu dobu za námi, potkával jsem častěji srny se srnčaty a mladé srnečky, kteří se snažili převzít iniciativu. Ale to neznamená, že se bych neviděl říjné momentky. Viděl. Pokládání, honičku srnců, vodění srnce srnou.Ale můj foťák se ke slovu nedostal. A tak jsem vzal za vděk těmi mladíky. Jako třeba v ovesném políčku na kopci za lesním komplexem. Minulý týden tady kolem mě proletěl krásný šesterák ve snaze znásilnit srnu, dnes se ovsem protáhl jen mladík s bídnou trofejí.

Bez zastávky protáhl ovsem a ztratil se v bukách.
Kousek dál se v ovse objevil další rezavý hřbet. Dostal jsem se velmi blízko.. Tipoval jsem srnu, což se mi ptvrdilo, když kus konečně zvedl hlavu.
Jakmile ale"srnka"zaslechla zvuk závěrky a otočila se ke mě, zjistil jsem svůj omyl.
Další mladík s hlavou u země protáhl sousední louku a to bylo vše. Žádný z minula známých šesteráků venku nebyl. A tak mi couračku po pastvině zpestřil jeden málo focený pták.

Další ráno mě náhoda ve formě popadaných stromů na lesních cestách přivedla do míst, kam jsem vůbec neměl v úmyslu jít. A tak jsem se po nočních bouřích a vichrech v již klidném ránu octl v lovišti kamaráda Vaška. Louky s nízkým pažitem, málo členitý reliéf a mizivá možnost nějaké schovávačky v nitru luk. Ale i tak to byla fajn potulka. Srnec se srnou se protáhli krajem lesa a zmizeli v honičce v jeho hloubi. Mladík na horizontu už o mě věděl ve chvíli, kdy jsem si ho všiml, tak taky nic. Navrcholku kopce je přehled široko daleko a tak mi neunikl jeden malý rezavý bod v dáli. Zalehlý srnec. Zkusil jsem to "nadrzo", tedy rovnou k němu s dobrým větrem. SKoro to vyšlo, ale dřímajícího hošíka k aktivitě přiměl srnčí pár, divoce se honící po loukách nad lesem. No a když už byl srnec v pozoru, otočil se i mým směrem. Dvojice už dávno mizela daleko u lesa a ležící srnec mě zaregistroval. Tušil jsem to a hned sebou plácl do mokré louky.
No a nakonec z toho bylo fajn napínavé i když složité foceníčko. Klasika - oblouk, obchvat a nakonec do větru.
Páteční odpoledne většinou trávím v Krnově , kam vozím dva fotbalisty na tréninky. A jelikož mě nebaví hodinu a půl sedět na lavičce a dívat se jak se kluci potí, vzal jsem tentokrát i psici a vyrazil na průzkum terénu za Krnovem . A našel jsem pěkné místo, dokonce brzy v podvečer proklusal po pláních hledající pěkný srnec a kousek dál vyskočila srna v zarostlém remízku s hnojištěm.
Za hnojem jsem pak bohužel našel i něco méně vábného.
Byla vidět jasně kam vnikla střela do těla nebohého srnce, což svědčí o nedbalosti nějakého myslivce.
Sobotní ráno patřilo mé oblíbené Dolině. Srnec zalehlý v hraně meze naštěstí brzy vstal, otočil se a z šáší si vyhnal srnu. Společně pak odběhli kamsi do polí.
Na další zvěř jsem narazil až na druhé straně Doliny, nad kolejemi. Mladý srnec šel jetelinou z kopce dolů, musel jsem vynaložit dost úsilí abych po pražcích dokázal kopírovat jeho směr.
Nakonec došel blízko, vydržel pár snímků a já měl pocit, že tohle jsem již jednou zažil. Jasně, tohodle špičáka jsem fotil přesně tady a taky z kolejí v červnu, když ho otravovaly mouchy.
O kus dál se v jetelině ukázal další rezavý hřbet. Tentokrát šesterák. A šel krásně, jakoby mi chtěl udělat radost.
Stál jsem na kolejích a fotil šesteráka s krátkými výsadami, hladkým černým parožím bez svítících hrotů snad 10 minut. Pózoval zleva zprava, no paráda. Já stál pod větví javoru na náspu a už i vymýšlel co a jak. Zajímavé bylo, že srnec stále cosi tušil a ve finále na mě bekal. A bekal i když měl hlavu dole a trhal kvítky jetele :o)
Nakonec jsem toho mnoho nevymyslel, ale i tak to byla fajn záplata na časté neúspěchy.
Jakmile srnec prošel dál, dostal se do větru a odskočil.
no a pak už jen pár letmých pohledů k horám a v hlavě myšlenka, že bude po říji a bylo by na čase do těch hor vyrazit...