Tak takhle po ránu koukám na posečené louce na cosi, cupitá to k lesu, zmáčené od rosy. Asi 3 vteřiny mi trvá než mi dockvakne, že koukám na jezevce. No toto, už pár let jsem ho nepotkal. Zvíře je daleko, světla málo, zkouším pár cvaků ale adrenalin a rychlost mi nepomáhají. Jezevec zvedá hlavu, bere vítr a mizí v lese.

Škoda, byla to možnost. Ale hned mi v hlavě naskakuje vzpomínka, že mi kamarád Vašek včera oznámil, že zná místo kde by se jezevec mohl dát chytit. Venca, krom toho, že je skvělý fotograf ověnčený cenami z prestižních soutěží, je také odjakživa myslivec. A myslivci mají kamarády, taky myslivce. A jeden takový myslivecký kamarád oznámil Vencovi, že vídá pravidelně jezevce. Taky samosebou nahlásil místo i čas;o) Někdy jsou ti myslivci i užiteční tvorové:o)
A tak jsme se s Vaškem navečer vypravili k remízku mezi sešlapanými a pokálenými pastvinami. Místo nepříliš romantické ale nora tam opravdu je. Nezbývalo, než se rozdělit, sednout "kamsi" a čekat co se bude nebo nebude dít.

Já sedl do pastviny mezi kravince nad remíz, Vašek se zabydlel na kravském ochozu ústícím z remízku. Do myslivcem stanoveného času bylo ještě dlouho, po desíti minutách se mi zdálo, že bude lepší přemístit se níž. A dobře jsem udělal. Ve 20:30 se mělo dle instrukcí okolo nor něco dít, ale nic. Adrenalin i napětí povadly, dalších 15 minut jsem jen pozoroval okolí a občas kouknul na hodiny. A jeden letmý pohled do remízu ...a sakra! Tam pod tou hliněnou kupou je šedivá hlava, z nory vykukuje jezevec! Tak fakt jsem se dočkal? Co bude? Zmizí kdesi v remízku nebo zpět v noře? Určitě mi nezapózuje. Kupodivu se zvíře vysunulo na pahorek, otřepalo hlínu z kožichu, podrbalo a začalo se rozhlížet po okolí. Ty vole, já mám fakt před sebou jezevce! Hledáček u oka, světlo nic moc ale dávám první sérii a snažím se uklidnit tep.
Je to úžasná podívaná, lituji jen, že jsem nevzal stativ. A tak fotím z ruky v kleče přes trávu, Iso 2000, 1/80s, no podmínky brutální.

Představení trvalo jen snad půlminutu, pak jezevec kamsi zmizel, doufal jsem, že směrem k Vencovi. Pro jistotu rychle píšu SMS " Je venku". V tu chvíli netuším, že kamarád ho už dávno pozoruje. Po chvilce vidím, že z nory vykukje další hlava.Ale tento jezevec zase zmizel a už jsem ho neviděl. Venca mi po chvíli píše, že mu vrazil málem do batohu! Tak to se mám nač těšit. Scházíme se, Vašek mi roztřeseně vypráví ten svůj zážitek a ukazuje na displeji parádní fotky ....
Byl to super zážitek a Vencovi děkuji za to, že mě ho umožnil prožít a panu myslivci M.za to, že si objevení nory nenechal pro sebe.
PS : příští večer jsem se pokusil o další čekanou. V momentě, kdy se protáhl jezevec remízkem, spustila se průtrž, vichr, hromy a blesky. Udělal jsem tehdy rekord v běhu na 1 km s plnou polní a stejně jsem doma ždímal i trenýrky. Asi to byla kompenzace za předešlý velmi snadný úlovek:o)
Aktualizace z 15.7.
Dnes jsme s Vaškem opět zkusili štěstí u jezevčí nory. V čase, kdy jezevci opouští noru, stala se nemilá věc. Zpoza lesíka se ozval ženský hlasitý povel k přivolání psů. Pak hvízdot a opět křik "ke mě !"Do louky se vřítili dva velcí rychlí psi s reflexními vestami, proběhali kus plochy a za stálého křiku paničky se po delší době neochotně vrátili k ní. Hned nám byl jasný důvod, proč před minutou kolem nás proletěly dvě srny. Proč někdo venčí daleko od vsi velké rychlé psy, když je zjevně nemá pod kontrolou? Nicméně jsme pokračovali v čekané s mizivou nadějí už i proto, že čas pokročil. Nakonec jsme se dočkali a ačkoliv pro nesvětlo nevznikla tentokrát dobrá fotka, pozorování stálo za to. Hrabání , asi úpravy nory, až hlína lítala metry daleko, další jezevec prolézal remízkem tam a zpět až do louky. Ve finále se jeden mladík opíral o stromek jakoby se chystal na něj vylézt.Fotit se nedalo, zkoušel jsem točit video ale ostření mělo velký problém. I tak to byla paráda.