Od jara předloňského roku se mi ze seznamu úlovků nějak vytratily lišky. Velmi zřídka jsem nějakou v té době potkal, obsazená nora nebyla k nalezení a už se zdálo, že ani letos si tuto šelmičku neužiji. Louky se letos počaly kosit až po půli června, což je skvělé pro srnčata, liškám to však příliš nevyhovuje, lovit hraboše v džungli trav je o poznání složitější. Když se pokosila první louka v revíru, doufal jsem, že bych právě tam mohl potkat lovící mámu lišku. A taky že jo. A hned to byl zážitek, který stál za to. Brzy po ránu vycházím z lesa na kraj louky nad silnicí a hned vidím v dáli dvě rezavé skvrny v trávě. Poznávám starou a jednu mladou lišku. Ale jsou daleko. Snažím se přiblížit krajem lesa ale nedaří se, vítr je nejasný a vidím, že matka naráz otáčí o 180 stupňů a v plném soustředění mi jde naproti.
Druhá, světlá a menší liška je sice ke mě blíž, ale vůbec se o mě nezajímá. Stará se naráz otáčí a s výstražným skolením či jakýmsi štěkáním běží k lesu. Mladá okamžitě také. Obě se ztrácí v kraji bukového zmlazení. Za normálních okolností bych považoval akci za ukončenou, ovšem z kraje lesa se neustále ozývá liščí varování. Opatrně postupuji podél lesní stěny a vidím v průzoru mladou jak volně prochází mezi stromy. A stará štěká stále kousek dál. A už vidím i ji, stále nadává.

Najednou se pohne a jde směrem ke kraji lesa . Rychle zaklekávám a opravdu se z bukové stěny na krátký okamžik mamina vynoří. Jde cíleně po mě, tedy ne mě sežrat ale zkontrolovat, zda stále ohrožuji její ratolest.
Vyštěkne a zmizí, je po lovu. Další ráno potkávám jinou kmotru na jiné, čerstvě zbalíkované louce ale moc šancí nemám, není se kde skrýt, balíků je málo, jsou řídce rozprostřeny.
V pondělí odpoledne mám scuka v Lomnici s kamarády Vencou a Petrem. Cestou domů se zastavuji se psem v revíru a mám nutkání sejít k louce, kde bydlí" Štěkna". Nic si neslibuji, hlavně chci provětrat jezevčici. K mému překvapení pod lesem objevuji 4 liščata!
Jsou rozlezlá snad na dvou hektarové ploše a každé se snaží lovit myši. A občas i s úspěchem, i když mordování kořisti trvá poněkud déle a hlučně:o) Snažím se doplazit k nejbližší zrzce, i se celkem daří ale dva týdny posečená louka už zase začíná být vysoká.
Nakonec postupně všechny šelmičky kamsi zmizí.
Za dva dny navečer zkouším opět štěstí. V louce je jen jedno lišče a po prvním záběru odklusává k lesu.
Tam dlouho kutí něco u keře, občas mrkne mým směrem a nakonec se ztrácí v boučí. Jdu ke kraji lesa a prcka objevuji mezi kořenovými náběhy za živým plotem mladých buků. Ovšem fotit se moc nedá, všude zavazí listí a větvičky, navíc mě liška zkoumá a moc se jí nelíbím.
Mizí v houští. Čekám, zda se neobjeví zbytek pondělní party ale nic se neděje.
V páteční podvečer se opět hnízdím v kraji louky u bukové stěny. Netrvá dlouho a mezi starými buky vidím pohyb. Lišče se protáhlo směrem k louce ale víc nevidím. Ven nevychází. Po čase napětí se uvolňuji a mrknu skulinami za živý přírodní plot. Do prčic, však tam sedí u kořenů a čučí směrem ke mě. Nemohu nic dělat, jen pozoruji přes clonu listí, jak se blíží ke mě. Okamžik se koukáme takřka z očka do očka, tak na 3 metry, hned se ale otáčí a ztrácí se kdesi v lese. Asi se jí něco nezdá, navíc šla směrem za mne a tam už hrozí, že se dostane do větru. Také mi vrtá hlavou, že už podruhé vidím samotné jedno lišče, když v pondělí na louce byla 4. Možná si svou daň vybrala nedaleká frekventovaná silnice, kdoví. Chvíli ještě čekám a už mám chuť to vzdát a jet domů na orosenou jedenáctku, když zaregistruji asi 40 m před sebou pohyb. Je venku!
Ani jsem nedoufal, že mi přijde na dobrou vzdálenost, ale světe div se, docela se stalo;o)
..a to orosené pivko mi pak extra chutnalo!