Po beranech v mlze se mi po čase naskytla zajímavá příležitost. Brzy ráno jsem s nadějí v další setkání spěchal k podkově luk lesem. Ale smůla, dnes tady mufloni nejsou. Ještě mrknu kousek po stěně lesa do hlubšího zářezu louky, a hele, jsou támhle. A dokonce je jich osm a jeden stojí na balíku starého sena!
Bohužel vše daleko bez možnosti přiblížit se. I tak nejstarší kus už cosi tušil, vítr v tomhle místě už byl pro mě špatný.

Netrvalo dlouho a celá parta rohatých zmizela v lese. Cestou k lesíku na osluněné louce se pastvili dva zajíci. Byli daleko, pozoroval jsem je v leže a přál si, ať dohopkají blíž.

Moc se netvářili, ale naráz, šup šup a byli ode mne na 5m! Ani jsem nestihl odzumovat.

Příští ráno jsem se vydal opět na mufloní lokalitu s úmyslem projít lesem a vyjít na louku kousek za včerejším balíkovým pódiem. Cesta je to krkolomná, houštím a mokřady, ale povedlo se. Jenže balík byl osiřelý, jak jinak. Naivní byla má představa. Ale pusto na louce nebylo, o kus dál vlevo stála celá včerejší partička beranů, tedy viděl jsem jich šest ale dva jsem slyšel v kraji lesa jak se požduchují a perou se s nějakým keříkem.
A zase! Nejstarší z beranů, místní patriarcha a nejsilnější muflon v okolí už mě měl v merku. Naštěstí vítr hrál mou hru a včasné zalehnutí mi umožňilo alespoň na chvíli pozorovat zvěř a trochu i fotit. Říkám trochu, protože jsem ležel v trávě, která už je v tuto dobu přeci jen vyšší než potřebuji. Pohled přes hledáček byl zastřený a já neměl odvahu se pozvednout. Muflony jsem evidetně zajímal.
Doufal jsem, že se přijdou podívat ještě blíž ale drželi si stejný odstup, jen v půlkruhu popocházeli a pátrali.Nakonec odklusali jen tak pro jistotu do hloubi luk, za horizont...

Nejsem myslivec , který měří zvěř na sílu trofeje, ale myslím, že tento "můj" beran je hodně slušný.