..zase budu otravovat s muflony, už je to až trapné...ale snad bude dnes i něco navíc... Co se sobotním odpolednem? Vlivem sněhových vánic v druhé polovině týdne mi trošku zaoastala práce, tak beru psici a jedeme do rozmoklého revíru. Něco podělám a s promočenou jezevčicí se vracím v podvečer domů. Horká káva v takřka domácí kavárničce mě povzbudí stejně jako pár modrých ok na jinak zakaboněné obloze. Za hodinu jsem zase v "mundúru" a vyrážím na mufloní louky. Usedám v mezi u kazatelny, louky zelené, jen ve stínu lesa tu a tam flek bílého tajícího sněhu. Na loukách je ale prázdno. Sedím na kameni v mezi a dávám si limity. Je šest. Když do půl nic nevyjde, změním stanoviště. Vítr je potvora nestálá, hned ho cítím od severu, hned od západu. Koukám na hodiny, je 18:21, nevydržím to a jdu. Dolů kolem meze a pak podél březového lesíka na horizont, odkud uvidím na vzdálenější část luční enklávy. Usazuji se mezi krajními břízami a lamentuju, že nikde není zvěř. Ovšem jen se znova podívám naproti k lesní stěně, vybíhá na louku partička deseti muflonů. Honem se vzpamatovávám a po čtyřech lezu na hranu lesíku. Jenže mufloni jsou jaksi rychlí, běží přímo proti mě a já se nechtíc dostávám na jakousi skalku, v dobrém výhledu a hlavně ve focení mi brání množství trav a stvolů. Vše se odehrává rychle a chaoticky, najednou je tlupa přede mnou a já mám strach posunout se stranou a vymanit se z pasti zavazející vegetace. Zkouším fotit ale v hledáčku vidím obraz zastřeně. Ani nevím na co ostřit, zapínám video v momentu, kdy se ozývají třesky mufloních toulců.... Světlo chybí, je zataženo, pár cvaků... ..a raději pouštím video na další krátký šot Naráz se parta obrací a běží nahoru k lesu. Zastaví se, v klidu paství. Čekám, zda se třeba zase nepřiblíží, ale nedočkám se. Najednou jako když utne, mizí mufloni v lese. Upřímně mi to i vyhovuje, mám už dlouho nutkání ulevit si. Sjedu k břízám, stoupnu, udělám potřebu, otočím se a koukám na dalších pět muflonů. Bohužel i dva z nich na mě. Asi 5 minut se snažím za kmenem břízy muflonům vnutit názor, že se jim to zdálo. Ovšem neúspěšně. Pětice se obrací a mizí v lesní stěně. Je krátce po 19.hodině, balím a jdu k autu. Ještě prohlédnu okolí a vidím cosi nahoře u krmeliště. Nějaké velké hromdy, které se hýbou...Prasata! Shrben urazím 200 m k vyvýšenému ostrůvku a odtud asi 50 m plazením blíž k pěti dospělým a hromadě pruhovaných prasat. Fotím, funím jako prase, třesu se a točím, světlo horší a horší. Najednou největší bachyně zvedne hlavu, pírko a celá tlupa bere kramle do bezpečí lesa. No jo, vítr, prevít, zase se pootočil. Škoda. I tak to byl fajn prožitý večer kousek od města.