Po ranním sluníčku ani stopy když klesám s Ketynou po lesní cestě směrem k loukám. I když je dnes relativně slušně oproti většině říjnových dní, světlo chybi i dnes. Záhy poznávám, jak moc chybí!Ze vzdálenosti snad 50 m koukám naráz na velké tělo kusu vysoké ve smrkové probírce. Syknutím se snažím přivolat fenku, která cosi tuší a již je nastartovaná prokličovat smrkový porost. Naštěstí se vrací a kus vysoké se pohne, zvedá hlavu. No jo, má paroží. Sice nic moc ale má. Opatrně sundávám batoh, lovím v něm foťák a klidním psa. Jelen se pomalu šourá ke kraji porostu, tuším, že bude přecházet lesní cestu. Na to jsem již nachystán, jednonožně klečmo sleduji zvěř přes hledáček a už vím, že fotka nebude. Ani ISO 3200 nedává více jak 1/10s. Přesto zkouším pár dlouhých cvaků, které kupodivu jelena, nerovného desateráka, nechávají v klidu. Přepínám režim na video a snažím se jen tak z ruky udělat krátký záznam. I když bude rozhýbaný, těžko zaostřený, výpovědní hodnota snad bude vyšší než rozmazaná fotka. Než se jelen otočil a v klidu sešel cestou dolů k mlazině, pořídil jsem 2 šoty. Bylo to osvěžující setkání....