Začátkem března 2015 se opět na pár dní ukázal pravý zimní čas. Po letech mě cosi přimělo navštívit lokalitu svých dětských lovů s dalekohledem, co by člen mysliveckého kroužku. Při dvou předešlých potulkách jsem se v týdnu setkal s divočáky i jelení zvěří. Okrajově se mi do hledáčku dostala i liška, tedy vlastně dvě. A jelikož obě rána jsem jednu či dvě lištičky viděl vždy v první části úseku, rozhodlo to o tom, že další ráno zkusím štěstí právě tam a právě s nimi.....
Je docela pohodové vpravdě zimní ráno. Za šera parkuji u zrušeného vlakového nádražíčka. Jó, co jsem se sem jako klučík najezdil vláčkem. To už je ale "pravěk", dobrých 15 let sem již pravidelný spoj nejezdí, ačkoliv trať Bruntál - Malá Morávka byla kdysi proslulá mezi turisty.
Drobně sněží, je zataženo. Stoupání k nedalekému lesíku, kde mám v úmyslu čekat na lišku, mi nedělá problémy. Vrstva sněhu je nízká a vytvrdlá. Zabydluji se v kraji lesa s v výhledem zpět dolů, ke kolejím a hlavně ke stohu z balíků sena. V tomto bodě jsem lišky v předešlých ránech viděl nejčastěji. Vždy čárovaly od kolejí přes sněhovou pláň nahoru, plus minus kolem stohu a k lesíku na vrcholu. A tam jsem teď já! Čekám asi 20 minut, ale zjišťuji, že nemám trpělivost. Jako při každé sám sebou naordinované čekané mi v hlavě vrtá ta potvora myšlenka: "sedím tady a co když zvěř je někde za rohem, horizontem, za lesem..." A jelikož mám silně vyvinutou slabou vůli, poslechnu našeptávače a opatrně se přesunuji k mezi na horizontu. Sám sobě se alibisticky vymlouvám, že jen kouknu přes hranu a zase se, třeba, vrátím. Opatrně nakukuji přes horizont směrem k dalšímu lesíku. No do pr...! Liška je tam. A ne sama, jsou obě! Ale je to dost daleko, 150 m ? V kleče u prvního kmene břízy v mezi pořizuji "zajišťovací" snímky a na pár minut se ze mne stává divák.
A je co pozorovat. Lišák, o poznání větší a štíhlejší od lišky,na níž je již patrná březost, nese v mordě cosi velkého. Poznávám dlouhý ocas a zadní packy, patrně lišák ulovil potkana ve stohu. Má s ním spoustu práce, snaží se ho překousnout a přitom dává lišce najevo svou nelibost z její přítomosti.
Ta chvíli čeká poslušně, zda se frajer nepodělí ale záhy odkluše podél lesa za horizont. Lišák bere do zubů zbytek kořisti a jde o něco blíže mým směrem. To už ležím na pupku mezi stvoly jakéhosi vratiče a adrenalin stoupá současně s tepem a tělesnou teplotou. Lišák chodí po "place" tam a zpět a najednou pouští půlpotkana do sněhu. Odchází od něj. Napadá mě: tos to nemohl dát kámošce, když to teď zahodíš? Ale lišák mě vyvádí z omylu, divadlo pokračuje. Šelma jde směrem ke mě, cosi bere do mordy a vrací se ke kořisti.Až při dalším stejném manévru chápu co to znamená.
To "cosi" byl kus zmrzlého krtince a lišák ho položil na kořist. Toto udělal asi 4x a ve finále na hromádku ještě čenichem přihnul sníh.
Rozhodně to bylo zajímavé pozorování. A ještě nekončilo. Kde se vzala, tu se vzala, zpoza horizontu se objevila známá lištička.
Se sklopenými boltci doběhla naoko před ní prchajícího lišáka a pak mi spolu předvedli krátkou ale výživnou dávku liščího blbnutí.
Snímky jsou řazeny v časovém sledu jak vše probíhalo. Po této krátké eskapádě se dvojice "rozešla", lišák se poválel ve sněhu a každý šel po svém.
Lištička poté, co lišák zmizel ze scény, ještě promouzovala prostor, patrně v naději, že najde zbytek lišákovi kořisti. Marně. Všiml jsem si totiž, že lišák ji pozřel už v době, když laškovali zadkama k sobě;o)
Velká škoda, že vše se odehrálo dál než bych na focení potřeboval, fotky jsou všechny hodně řezané:o(

Květen 2015...

Jakmile jsem zjara usoudil, že je čas na hledání liščat, vyrazil jsem k prozkoumání všech možných míst v okolí březnového setkání s liščím párem. Dvě pochůzky k ničemu nevedly, všechny možné nory v okolí byly neobsazeny. Až mě osvítilo podívat se k onomu stohu z balíků sena pod lesem...
Mise tak byla dovršena :o)