Zamračené ráno v rudenských polích
Po pokusech v srnčí říji v revírech jižně od města, přišla na řadu toulka kolem polí a luk na severu, blíže k horám. Doufal jsem, že když doposud mi štěstí na jihu nepřálo, najdu ho na severu. Ale ráno nebylo nijak kouzelné. Východ slunce se nekonal a nebe bylo pokryto oblohou, která nabízala širokou škálu odstínů šedé. V tomto nesvětle jsem pozoroval hned na první loučce srnu se srnčaty. Záhy z hájku vyšla další mladá srnka, chtěla se k trojici přidat ale matka dvojčat ji rychle vyprovodila. Pokusil jsem se dostat na fotitelnou vzdálenost, což se mi po peripetiích i docela podařilo, ovšem fotka vznikla opět jen dokumentační.
A ještě hůř jsem dopadl o pár minut později v pšenici. Zdálky z nadhledu můj zrak lehce objevil srnčí kusy v koleji obilí a nebyl problém se za nimi vydat. Ale zvěř přede mnou táhla kolejí ke kraji pole, patrně k lesu, přitom se zastavovala a okusovala klasy. Záhy jsem poznal, že mám před sebou opět srnu se srnčaty. Neklamná známka toho, že říje doznívá. Podařilo se mi zkrátit vzdálenost, chtělo to ještě 5-6 kroků a počkat až srna zvedne hlavu. V nejnevhodnějším momentě, když jsem již sledoval slechy srny s foťákem připraveným k akci a potřeboval 2 kroky, uniklo mi pár stébel rostoucích v jinak čisté lince. Nevěřil bych, jak hlučné může být sešlápnutí zralých klasů pšenice. Srna okamžitě odskočila, srnčata se rozeskočila do stran a bylo po lovu.
V šedivém větrném ránu jsem posečenou loukou došel k dalším lánům. V místě, kde pšenice přechází v ječmen, rozhodl jsem se přejít pole. Nikde nic, až ke konci trasy objevil se dole nad lesem tmavý kus ve zlatém ječmeni. Byl daleko, proto jsem se pokusil o kousek přiblížit ale moc daleko to nešlo. Naštěstí můj pohyb v předklonu mladému srnci neunikl a i bez vábničky přiběhl jak na provázku.
Bohužel se nezdržel dlouho, záhy zmizel za terénní vlnou a hnal se zase dolů k lesu , kde zjistil srnu , jež vytáhla z porostu do obilí.
Cestou zpět kolem pole jsem ještě dva srnce viděl, ovšem díky špatnému větru byly obě setkání bez šance.
Dnes jsem neviděl žádnou říjnou dvojici, dvě srny se srnčaty a tři srnce bez srn. Je to známka konce říje?
Ty, ten srnec nevím, ale myslím si že bude ve dvojce a možná čtyřletý – co ty myslíš ?
Srpen 13, 2016
Ahoj Martine, no nestraš s koncem říje, ta musí ještě minimálně do dvacátého vydržet .-))) Fotky máš pěkný !!!
Ty tvé dokumenty bych chtěl mít.-))
Hezký víkend a těším se na další tvé povídání a na další tvé fota 🙂
Srpen 13, 2016
Hoj hoj! Ta rodinka i srnec na konci jsou náhodou fajnoví! Není důvod být nasštván :-). Ta předposlední, srnec s vláknem edisonovy žárovky, je nejlepší.
Mívej se, Martine
Srpen 13, 2016