Jedu směrem k Břidličné, koukám po okolí a do oka mi padne remízek ve svahu luk nad fabrikou. Jasně, je to on, kovový sloup elektrického napětí a kolem pár keříků hlohu, šípku a nějaký stromeček. Vloni přesně v tuhle dobu to bylo! Louky tehdy byly dávno posečené a seno v balících, letos tráva již odkvétá nekosena. Dobře pro srnčata a možná i chřástaly. My ale přicházíme o možnost zopakovat loňskou jedinečnou akci. Pozorování a fotgrafování lasiček. A tak si alespoň snažím vzpomenout jak že to vloni koncem června bylo....
............................................................................... Zvoní telefon, kouknu na displej - Venca. Tak copak má za zážitek, kamarád ve fotozbrani. Už nějak tuším, že mi brzy bude rudnout a možná i hořet ucho a jsem zvědav, co se dozvím. "Ty vo.., musíš hned přijet. Našel jsem rodinku lasiček! Je to mazec, jsou tři u malého remízku. Chodí po okolí na posečené louce. ..." tak nějak to asi tehdy bylo. Nakonec se domluvíme, že Vašek to nejprve pořádně prozkoumá, pokusí se šelmičkám udělat nějaké povyražení formou kamenů a pak se uvidí. A vidělo se. Večer už závistivě hledím na jeho první snímky mrštných zvířátek a je jasné, že pozvání neodmítnu;o)
A tak v den svých narozenin poprvé zkouším za doprovodu pana domácího ulovit lasičku na kartu foťáku. Není to tak snadné jak se z vyprávění Vaškova zdálo, šelmičky ne a ne vyběhnout dovádět na kameny. Jsou všude a nikde, tu jedna vykoukne v kraji vysoké trávy, tam jedna přeběhne, mihne se na posečené louce a zase pádí zpět. Ten den se mi povedla jedna fotka a byl jsem v sedmém nebi.
A pak přišly další pokusy, ráno i večer, dařilo se i ne, světla málo, někdy moc ale snímky přibývaly a pozorování byla vždy nevšední.

Jednu dobu se zdálo, že se rodinka už ztratila kamsi pryč, ale trpělivý pozorovatel Venca je záhy objevil o remízek vedle. Přenosil kameny a jelo se na novo.
Viděli jsme jak lasičky obratně šplhají po keřích až na nejtenčí větve, skoky z neuvěřitelných výšek, lezení po sloupu napětí i jak máma nosí z louky hraboše. A hlavně hry a dovádění, neuvěřitelnou rychlost a mrštnost.
Během tří návštěv jsem zahltil počítač tolika daty, jako nikdy předtím. A Vaěek? Ten snad 2 x tolik.
Byly to tak nevšední a milé zážitky, že už asi vždycky, když pojedu směrem k Břidličné, sklouzne můj pohled na remízek za fabrikou. A Vencovi nepřestanu být za tuto možnost nikdy vděčný, i když vím, že si na to ani omylem nepotrpí...