Není dutina jako dutina
V nedávné době jsem měl možnost poznat, že dutiny v přírodě mají své nezastupitelné místo v životě lesních tvorů. U datlů je to jasné. Za těmi svými ve starém lese nad Morávkou jsem zajel i o víkendu. U mladých se vystřídal jak tatík tak i mamka. Ta donesla opravdu tučná sousta! Trochu netradiční dutinu objevil můj jezevčík v jedné pasece. Vytrvalé obíhání psíka okolo ztrouchnvělého pařezu mě přimělo k podrobnějšímu zkoumání.Po odlomení kousku trochnivělého dřeva se v díře pod pařezem objevila hlava kuny! Byl jsem zvědav, jak můj trpasličí jezevčík, typický gaučák z paneláku, bude dál postupovat.A Ketyna, která má doma amok z masařky a utíká před ní do tmavých koutů, mě překvapila. Aresivně se do šelmičky pustila, až jsem měl strach z nějakého zranění. Kuna totiž v agresivitě nebyla pozadu. Brzy mi bylo jasné, že ke kontaktu nedojde, i když občas to bylo "natěsno". Navíc si hoky na sebe časem nějak zvykly. Pes si dělal pauzy, odešel za pařez a polehával, kuna v klidu seděla pod pařezem a poslouchala, odkud ta černá potvora zase přijde. Po chvilce se zase pohádaly a zase klid. S kunou se člověk často nesetká, tak až později mi došlo, že patrně v díře pod pařezem chrání mladé. Akci jsem k nelibosti fenky odpískal a nechal šelmičku dál v klidu. Pro klid duše oznamuji, že nikomu ze zúčastněných se nic nestalo;o) Ale jedno ještě dodám - chvíli jsem si připadal jako lovec v ruské Tajze s lajkou:o)
Martine, parádní! Kdo ví, jestli je tam najdeš i později. Myslím kuny.
Květen 31, 2016
Ano, není dutina, jako dutina .-))))
Ale je to vzrůšo, žejo :-)) a adrenalinové zážitky, paráda.
Květen 31, 2016