Sněží! Neuvěřitelné. Skeptici už zabalili lovy na újedích a čekají na příští zimu. Při odpolední vycházce se psem k mé újedi se roztrhl pytel a chytla nás pěkná chumelenice. Ta se s večerem změnila v normální sněžení a přes noc už to bylo jen takové posněhávání. Ale každopádně, venku bylo bílo! Ráno za tmy vyjíždím na kopec, po zmrzlé a posněžené polňačce to jde mnohem lépe než minulé dny na blátě. Netrpělivě zanechávám v kypré vrstvičce sněhu stopu dlouhého kroku, obzor světlá a já musím být v krytu před svítáním. Daří se. Pod střechou ze smrkových větví chystám propriety, pohodlně, jak jen to v tom omezeném prostoru jde, se ukládám a čekám na světlo. Poslouchám sojku, hraje si na káně a za chvilku je tu pro čerstvě donesený žalud. Pak pokřikuje po lese, asi se chlubí snídaní. A nade mnou zapíská káně. Zpozorním, ale nechci se nechat napálit další sojkou. je to fakt káně? Píská intenzivně, z výšky, patrně z koruny smrku nad krytem. Určitě je to káně. Sojka ještě 2 x zopakuje svůj krátký přilet pro žaludy a káně stále vytrvale píská. Svítá, už by se dalo i fotit. Kouknu na čas, no jo, už nade mnou zpívá skoro 30 minut. Mám zkušenost, že pokud se káňata ozývají, na újeď nesednou. Trochu mě to frustruje, ale naštěstí existují vyjímky. Nad bílou plání se snáší robustní dravec, sedá k újedi. Ze dvou možností si vybírá kuřecí kousek. Lehce sněží, slunko je ukryto a já pořizuji první záběry velkého káněte. Je čas zkusit vyměnit těla foťáků a pokusit se o krátké video. Opatrně sundávám 50D a nasazuji 1200D, která disponuje možností nahrávání videa. Daří se, paráda. Půlminutové video i s písknutím se také povedlo, co víc si přát? Vypínám video a zkouším pár záběrů nasazeným tělem 1200D. Dokonce se mi daří znovu těla vyměnit aniž by to model postřehl. Ovšem tak jak se zjevil, tak i nečekaně zmizel. Uvolňuji se, usedám vedle stativu a je to úleva. Ono totiž je dost fyzicky náročné tohle focení, jsem v kleče za hledáčkem a ještě se skloněnou hlavou. Teď prohlížím snímky na obou foťácích, přehraju i sekvenci videa, jo je to dobré, jsem nadmíru spokojený. Ale co to? Vždyť za pařezem je další káně! Fakt. O poznání menší kousek předešlého pomaličku krokuje k vepřové kosti. U ní se zastaví a stále se rozhlíží po okolí. Tuším, že tenhle druh pochutiny opustí a přejde ke kuřeti jako kolegyně. Stalo se. To už se na louku dostává i nějaké to světlo a mě začíná další série. Po nafocení v podstatě stejných snímků mě to už nebaví a uvažuji o výměně těl a dalším videu. Ale dění se mění, nestihnu ani vycvaknout foťák, naštěstí, a káně se ohlíží po obloze. A už slyším typický svist letek krkavce. Nádherný zvukový vjem, krkavec létá těsně kolem mě, káně jen kroutí hlavu jak krutihlav. Černý stín dopadne na zem. Dočkal jsem se!!!! Káně se otáčí, chrání svou"kořist" před vetřelcem. Krkavec ho obchází, občas vyskočí jako na pérkách, rozvíří čerstvý sníh, ale dravce nedonutí ani tato gymnastika k opuštění dobroty. Náročná scéna, kdy jsem byl nucen "honit" protagonisty objektivem zřejmě měla za následek téměř synchronní zvednutí obou protagonistů. Nevadí, bylo to nad očekávání skvělé divadlo.