Vezmu to stručně. Od konce září do dnes ( 14.10.) jsem podnikl jistě kolem deseti výprav za zvěří. Ta mizérie, o níž se v úvodu zmiňuji, patří spíše tomu nešťastnému počasí. Ono je to tak. V současné době mám v práci volno vždy pondělí a úterý, víkendy makám. A vždy, když ten čas volna nadejde, změní se počasí k horšímu, ba často přímo k hroznému. Deště, větry, mrholení, deky...Za těch 10 vycházek jem měl hezky jen 2x. Paradoxně vidím zvěř vždy jen v tom nemožném počasí. Ještě poznamenám, že VŠECHNY své akce jsem směroval jen na Jelení cestu. A to zcela úmyslně. Naštěstí první setkání proběhlo ještě v tom lepším počasí, i když tedy v pozdně večerním světle. Minule jsem skončil tím, že na vrchu jelení cesty jsem pozoroval jen zadek jelena, který mi zmizel. Za pár dní vyrážím v podvečer znova do těch míst, zapasuji se k mladému smrčku v kraji vrchní části cesty a čekám. Možná znáte ten pocit, že tušíte zvěř. Neslyšíte, nevidíte, jen jaksi divně tušíte. Po půlhodině klečení či polosedu pod smrčkem se hodlám protáhnout. Vstávám, abych narovnal staré klouby a kosti, foťák leží na zemi. A teď přichází realizace mé předtuchy. V ten moment totiž z mlaziny vystupuje do cesty kus. Ihned poznávám mladého desateráčka, toho, co mi kdysi před týdny vyskočil do cesty pár metrů přede mnou. A jistě i jemu patřilo to pozadí, které jsem minule sledoval. Dívá se mým směrem, nemohu nic. Jen doufat, že se otočí a já ho nezaujal. To se děje a já mám šanci dřepnout a ukořistit foťák.



Naštěstí to jelen ustojí, vydrží pár fotek ale má mě v merku. Raději odchází. ..



Sedím ještě 10 minut v naději, že by za ním mohl přijít další kus, to se neděje. Ale jak čekám, můj čich jasně zachytí pach prasat. A opravdu, za pár minut přes linku překluše bachyně, nestíhám. Až druhou trochu jo, ale světla málo, prase daleko, nic moc. Další se nekonají, čemuž nerozumím, minule s bachyněmi bylo plno selat i nějaký lončák.



Až při návratu to pochopím, mladí táhli jinudy, zrazuji je vpravo v olšinkách. A chvíli na to i dva jeleny, ti zůstali nepřečteni.

No a to vlastně bylo téměř vše v říjnu. Jedno setkání s muflony v ranní tmě při deštíku a dnešní daleký srneček. Vše jen prachbídné dokumenty.