Dubnová rána v revíru

Každé ráno vstávám kolem páté a snažím se brzy ráno najít něco k focení, než se vrhnu do práce. Letošní duben, alespoň doposud, je nezvyklý svými vysokými teplotami. Lidé sice tuto situaci vítají, ale mě moc nevyhovuje. Vidím, jak rychle les po zimě vysychá a je jasné, že kůrovec bude řádit dříve než obvykle. Zvěř je ještě v zimní srsti, té asi taky takový rychlý přechod ze zimy do téměř léta nemusí dělat moc dobře. Každopádně rána bývají naštěstí chladná a tak doufám, že na loukách či v kraji lesa nějakou zvěř zastihnu.
Posledně jsem krátce zahlédl skupinku muflonů, ale moc šancí mi nedali. Vycházel jsem totiž po lesní zarostlé lince k louce a mufloni se pastvili rovnou před jejím vyústěním. To by ani nevadilo, jenže vítr mě prozradil.

Musím to zkusit znova. Odpoledne jsem vzal psa a šel pročistit poslední část chodníku k louce. A ráno poznávám, že má činnost nebyla marná. Díky tiché chůzi se dostávám k výhledu na kus vysoké. Stojí v kraji lesa mezi břízkami, snad padesát kroků přede mnou a neví o mě. Pozvolna mi odchází z výhledu. Chvíli čekám a pak se odvážím vyjít až k louce. A tam, v rohu u lesa, vidím další 4 kusy vysoké. Podaří se mi o něco přiblížit ale furt je to málo. A tak z dálky pořizuji pár dokumentů.
Laně v klidu zatahují a já už teď vím, že jsem zde nebyl naposledy, navíc když se mi o kousek dál podaří našoulat muflony díky daleko slyšitelnému zvuku třeskajících toulců.

Další ráno namísto laní jsou na stejném místě jeleni. Je to šestice mladíků s parožím ještě neshozeným. je to nádherný zážitek vidět královskou jelení zvěř už druhé ráno po sobě. Jeleni se paství, okusují listy ze stromů, jsou zkrátka v pohodě.
Kromě jelínků je na louce také čtveřice muflonů.

Zajímavá byla situace, kdy se obě skupinky vzájemně sledovali se zjevným zaujetím a na první pohled se mi zdálo, že berani mají z jelenů respekt. Ale asi nemají, jinak by nezaběhli do lesa těsně kolem jednoho z nich.

Mufloni zmizeli v lese a jeleni se počali také pomali vytrácet, jeden po druhém, v klidu, v pohodě.

Po takovém zážitku ve mě vykvetla touha po nějakém publikovatelném snímku jelení zvěře. Při dvou dosavadních setkáních vznikly jen dokumenty, což mi sice stačí jako potvrzení zážitku, ale jedna slušná fotka by neuškodila.
A tak další jasné ráno si razím zase cestu smrčinami abych ve finále opatrně vycházel k louce. Ale dnes nic nevidím. Třeba bude zvěř u stěny jako obvykle. Nebo vůbec. Vidět po třetí během pěti dnů vysokou na plus minus stejném místě by už byl asi malý zázrak. Koukám skrz větve dolva k rohu, nic. Kouknu doprava pod sebe. Tam za horizontem jsou jakési hřbety. No fakt jsou tady! A jako bonus, na daleko fotogeničtějším místě a blíž než posledně.

Klekám, počítám. Šest je jich. Zase? Pětice holé a jeden špičák. Uléhám vedle minibuku a začíná představení...
Jelínek se mi dostal docela blízko, šel zvědavě blíž a po jedné "ráně" z foťáku se ulekl a odskočil zpět za laněmi . Ty pro jistotu obloukem zatáhly k lesu.
Každopádně to byl super zážitek! A je zajímavé, že na stejné lokalitě po tři rána byla jelení zvěř vždy v počtu šesti kusů ale vždy v jiné sestavě.

  1. Ahoj Martine.
    Skvělá rána a ty fotky – nádhera !!!!
    Gratuluji !!!
    S přátelským pozdravem Václav.

    Václav
    Duben 25, 2018
  2. Parádní fotky Martine! To jemné barevné pozadí mě baví 🙂

    Marek
    Duben 22, 2018
  3. Teda Martine, jen čumím s otevřenou hubou! Perfektní fotky! Dobře sis je „vyběhal“!

    Mouka
    Duben 21, 2018
  4. Ahoj. No ty si teda užíváš. Daří se a je ti přáno. Ta třetí odspodu s jelínkem na horizontu je suprová.

    Jirka
    Duben 21, 2018

Napište komentář